Jít zpět | 17.03.2019 (15:42)
Víte, která země je považována za kolébku vinařství? Je to Gruzie. A právě odtud se nám před časem vrátil Dominik Osička. Spolu s několika dalšími vinaři navštívil během čtyř dnů celkem 10 vinařství, kde měl jedinečnou možnost ochutnat především naturální vína, která se vyrábí tzv. kachetinskou metodou. Jde o technologii výroby vína v keramických nádobách zvaných kvevri, které jsou zapuštěné do země. Tato metoda výroby vína je v Gruzii známá už více jak 7 tisíc let a v roce 2013 byla zapsána do seznamu „Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva“ UNESCO.
Proč je právě Gruzie považována za kolébku vinařství?
Právě tady byl totiž nalezen nejstarší archeologický nález týkající se vína. Šlo o pozůstatky hliněných nádob kvevri, ve kterých byla semena vinné révy stará až 8000 let. Pak samozřejmě kvůli klimatickým podmínkám. Gruzie se nachází na rozhraní Asie a Evropy, a ačkoliv se klimatické podmínky liší od regionu k regionu, tak co se vinohradnictví a vinařství týká, je tato země opravdu požehnaná. Léta tady jsou teplá a zimy mírné, bez mrazů. Mírné podnebí a k tomu vlhký vzduch vanoucí od Černého moře, to jsou prostě ty nejlepší podmínky pro pěstování vinné révy.
Kolik času jste v Gruzii strávili a jaké oblasti jste navštívili?
Gruzie se skládá z pěti vinařských oblastí a naším cílem byla ta nejznámější z nich, Kachetie. Ta je s cca 32 000 ha vinic zároveň největší. Strávili jsme tady 4 dny, během kterých jsme měli možnost ochutnat skvělá vína především od naturálních vinařů. První den jsme si prohlédli hlavní město Gruzie, Tbilisi, a po několikahodinové prohlídce jsme se zašli podívat do nejznámějšího vinařského baru Vino Underground. Chtěli jsme tady ochutnat vína z vinařství, která byla mimo naši plánovanou trasu. Například vína z vinařství Gotsa nebo Pheasant´s Tears. Druhý den jsme se přemístili přímo do Kvareli, kde jsme absolvovali první návštěvy vinařství.
Která vinařství jste měli možnost vidět?
Celkově jsme navštívili celkem 10 vinařství. Například Nikala´s Marani, které se profesionálně věnuje vinařství teprve čtvrtým rokem a má produkci kolem 5000 lahví. Dalším bylo vinařství Papari Valley, které používá terasový systém kvevri. To znamená, že všechny stáčky se provádějí bez čerpadel, pouze s využitím gravitace. Mimochodem majitel tohoto vinařství je v Gruzii taková vinařská modla, jako byl u nás pan profesor Kraus nebo momentálně je pan docent Michlovský. Tady jsme se setkali i s několika úsměvnými momenty, mezi které patřilo například vyfasování návleků na boty nebo zákaz vykonávání potřeby do vinic, které se nacházeli v blízkém okolí vinařství. Poslední den jsme zahájili ve vinařství Babaneuris Marani, které si nechal postavit architekt z Tbilisi a mísilo se tady tradiční pojetí nejstarší technologie výroby vína s moderní architekturou.
Čím na Tebe Gruzie zapůsobila?
Díky těm několika dnům v Gruzii jsem měl jedinečnou možnost ochutnat nespočet velmi kvalitních místních vín a poznat zajímavou gruzínskou gastronomii. Celý náš výlet byl nejen o víně, seznámil jsme se i s kulturou a historií této země. Hlavní město Tbilisi bylo opravdu neskutečně krásné a historie z něj přímo dýchala. Také jsme měli možnost zažít typický gruzínský oběd se všemi jeho zvyky jako je přípitek bohům, rodičům, na mír apod. Součástí bylo pití z kravských a býčích rohů nebo pití z fialky přes křidlici. Zúčastnili jsme se prohlídky muzea kvevri a gruzínského vinařství, kde jsme se dozvěděli vše o těchto nádobách. Jak se vyrábí, jak dlouho to trvá, kolik je producentů atd.
Co bys pro Tebe největší zážitek z celé cesty?
Těžko říct, celkově to byl perfektní výlet. Získal jsem mnoho nových poznatků jak o výrobě vína technologií kvevri, tak o gruzínském vinařství jako takovém. Ve vinařství Marani Milorauli mě dost překvapilo to, že celkovou produkci cca 3500 litrů vína dělají na prostoru 3x6 metrů. Dalším nezapomenutelným zážitkem pro mě bylo, když nás majitel vinařství Jakeli Wines pozval na degustaci přímo do jeho obyváku, kde byl neskutečný výhled na Kavkaz. Nebo návštěva vinařství Ruispiri Marani, kde jsme během celé degustace a prohlídky museli mít vypnuté telefony a nikde nebyla elektřina. Jak se degustace prodlužovala, tak se všude postupně rozsvěcovali svíčky.